Historie

Zvon kostela v každé vesnici či městě byl po staletí hlavním komunikačním nástrojem. Svolával věřící na bohoslužby, byl používán při mimořádných společenských událostech, při svatbách a pohřbech, narozeninách význačných osob, korunovacích panovníků, inauguracích volených hlav států apod. Zvonění se odedávna užívalo, jako poplachový signál – například při požáru, povodních, při vpádu cizích vojsk. V neposlední řadě údery zvonu ohlašovaly přesný čas.

Již před 1. světovou válkou se místo oprav zvonů, zvony často přelévaly, takže jich hodně zaniklo tímto způsobem. Po obou válkách se, zejména kvůli rekvírování zvonů pro vojenské účely, zachovalo jen 13 % českých zvonů a my můžeme mluvit o velkém štěstí, že zrovna náš zvon v Popovičkách zůstal zachován.

Náš zvon není obyčejný, patří k těm nejstarším dochovaným zvonům a jeho výroba se datuje do roku 1497. Tady se však prameny trochu rozcházejí. Víme, že zvon odlil Jan Konvář a podle jednoho zdroje působil Jan Konvář v Praze v době Karla IV. Podle druhého zdroje o pár desítek let později, právě na konci 15. století.

Zvonaři se ve středověku nazývali pojmy canulator, fusor campanarum nebo cantarista, které současně označovaly i konváře (odtud jméno Konvář). Většina zvonařů se totiž běžně živila i konvařinou, ale ne každý konvář lil zvony. I zavěšení našeho zvonu nepatří k „nejnovějším“ a je datováno do roku 1649. Rádi bychom, aby zvon mohl být více využíván ke svým původním účelům, a jelikož jeho stav neumožnuje více než příležitostné zazvonění, probíhá v současné době ověření stavu zvonu zkušeným zvonařem.